Fanny Neuda a Dinah Berland
HODINY ZBOŽNOSTI (STUNDEN DER ANDACHT)
Knihu napsala v Lošticích roku 1854 Fanny Neuda, manželka místního rabína. Její dílo se stalo brzy bestsellerem - jedná se o první modlitební knihu kterou napsala židovská žena pro ženy. Původní verze textu se dočkala již kolem třiceti vydání a to v němčině, jidiš a angličtině. První vydání v anglické pochází z roku 1864. Jiné vydání se objevilo ve třicátých letech a bylo určeno pro ženy žijící v nacistickém Německu (Frankfurt 1936). Kniha vyšla několikrát i po válce - např. v Basileji r. 1950.
V roce letech 2005 – 2006 editorka Getty Publications z Los Angeles paní Dinah Berland přepracovala německý text do moderní angličtiny a zveršovala. Nová rozšířená publikace je již dokončena a vychází pod názvem Hours of Devotion v nakladatelství Schocken Books (New York) v srpnu 2007.
Kniha Hours of Devotion, měla vyjít v průběhu září 2007. Zástupci známého řetězce knihkupectví Barnes a Noble si po shlédnutí publikace přáli aby k vydání došlo již dříve a to nejpozději 28. srpna. Chtějí totiž, aby se kniha objevila na pultech jejich obchodů před velkými židovskými svátky, které letos připadají na září. Jedná se o židovský Nový rok (Róš-ha šaná), Den smíření (Jóm Kipur) a Svátek stánků (Sukot). Žádost o uspíšené vydání je považována za první úspěch této knihy a bylo ji vyhověno.
Dinah Berland uvede svou knihu sérií přednášek a besed v různých státech USA. První se bude symbolicky konat v Chicagu, v sídle kongregace Hakafa. Tato kongregace má totiž v používání loštickou Tóru se kterou se její členové a rabín Bruce Elder v roce 2005 vydali na návštěvu Loštic a v místní synagoze sloužili první poválečnou bohoslužbu. Díky této návštěvě se Dinah Berland seznámila s činností sdružení Respekt a tolerance, které spolupracovalo při tvorbě historické přílohy knihy. Paní Berland má naplánovanou svoji druhou návštěvu Loštic na jaro příštího roku.
Titulní strana vydání z roku 1864
Titulní strana vydání z roku 2007
Hours of Devotion - Hodiny zbožnosti
Hodnocení a popis v katalogu nakladatelství začíná slovy:
"Napsáno v devatenáctém století, znovuobjeveno v jednadvacátém století, nadčasové ve své moudrosti a kráse – první kniha židovských modliteb kompletně napsaná ženou pro ženy“.
Hodnocení končí:
„Šlechetnost a víra, kterou prezentuje Fanny Neuda na stránkách knihy, nabízí čtenářům duševní pomoc a naději“.
Výběr z předběžného hodnocení kritiků a odborníků:
„Dinah Berland se připravovala celý svůj život na zpracování nového vydání oduševnělého díla Fanny Neudy nazvaného Hours of Devotion. Dala nám tím knihu pro ženy plnou iluminací, sbírku modliteb, která směřuje od utrpení k vděčnosti, spis který posvěcuje život“.
Edward Hirsch, básník
Prezident, John Simon Guggenheim Memorial Foundation
„Paní Berland nám dala poklad pro modlící se srdce. Její anglická verze modlitební knihy pro židovské ženy, kterou původně sepsala Fanny Neuda, je elegantní a schopná otevírat lidská srdce. Jsem dojat.“
Rabbi Zalman Schachter-Shalomi
Co-author of Jewish with Feeling
„Nové vydání knihy Hours of Devotion, připravené paní Berland, je bohatá, duchovně vitální sbírka zářící čistotou, moudrostí a láskou. Současný židovský život je nesmírně obohacen půvabným přepracováním modliteb, které v devatenáctém století napsala Fanny Neuda. Tyto modlitby po generace vyjadřovaly vroucné touhy židovských žen. Jedná se o typ knihy, kterou by měla mít každá židovská žena i každá židovská domácnost – kniha, která by měla být opatrována a předávána z generace na generaci.“
Rabbi Miriyam Glazer, Professor of Literature
American Jewish University
FANNY NEUDA
(1819 Ivančice – 1894 Merano)
Fanny Neuda byla manželka loštického rabína Abrahama Neudy (1812 - 1854 Loštice) a autorka populární knihy, kterou napsala v Lošticích roku 1854. Svoje dílo nazvala: „Stunden der Andacht“ (Hodiny zbožnosti).
Fanny Neuda (roz. Schmiedl) se narodila v rabínské rodině 6. března 1819 v Ivančicích. Později se odstěhovala s rodiči do Prostějova, kde se jí dostalo značného vzdělání. Otec Juda Schmiedl (1776 – 1855) působil jako rabín v Prostějově a posléze v Osoblaze.
Její manžel, Abraham Neuda, byl v roce 1835, po smrti svého otce rabína Arona Neudy, zvolen loštickým rabínem. Abraham patřil k prvním progresivním rabínům na Moravě. Hlavní moravský rabín Trebitsch z Mikulova vetoval jeho jmenování a odůvodnil to tím, že Abraham nepoužívá při bohoslužbě hebrejštinu a že získal značné sekulární (nenáboženské) vzdělání. Loštický rabín se začal rozhodně bránit, z čehož vznikl spor do kterého se postupně zapojilo mnoho učených osobností, včetně významného vídeňského kazatele Mannheimera. Po šesti letech bylo navrženo, aby zvláštní komise složená z rabínů a dokonce i katolického kněze vyzkoušela schopnosti a znalosti Abrahama Neudy. Abraham zkoušku zvládnul a stal se konečně oficiálně loštickým rabínem a hrdinou těch kteří s ním sdíleli nové myšlení. Byl činný i literárně. Dlouholeté spory však patrně poznamenaly jeho zdraví. Rabín Abraham Neuda zemřel 22. února 1854 ve věku čtyřiceti dvou let.
Fanny Neuda si velmi vážila postojů svého manžela a proto v úvodu své slavné knihy napsala:
Ráda bych totiž zveřejněním těchto řádek zbudovala svýma slabýma rukama pomník milující vzpomínky na svého vzácného, nezapomenutelného manžela Abraháma Neudy, rabína v Lošticích na Moravě….
Autorčin bratr Dr. Adolf Schmiedl (1821 – 1913) působil jako rabín mj. v Prostějově, v Jevíčku, krátce i v Lošticích , ve Slezsku a později ve Vídni. Tento vážený učenec je autorem mnoha publikací ve kterých se mj. zaměřoval na arabsko-židovskou náboženskou filozofii. Schmiedl podporoval nové reformní náboženské smyšlení i svého švagra Abrahama Neudy.
Fanny Neuda rovněž sepsala příběhy pro děti nazvané "Naomi" (1867) a "Dětské příběhy z židovského rodinného života “ (1876). Zemřela v Meranu (dříve Rakousko, nyní Itálie) 16. dubna 1894 ve věku 75 let.
Tato významná osobnost zůstala v Lošticích zcela zapomenuta, zatímco ve světě docházelo a dochází k dalším vydáním jejího díla. Členové sdružení Respekt a tolerance zdokumentovali informace z jejího života poskytli je paní Dinah Berland, která připravila rozšířené vydání knihy Studen der Andacht v angličtině. Při dokumentaci bylo mj. zjištěno, že Fanny Neuda byla matkou tří synů narozených v Lošticích - Moritz (1842), Julius (1845) a Gottheld (1846). Informace o dějinách židovské komunity v Lošticích, fotografie synagogy a další materiály budou použity v historické příloze knihy a na přednáškách, které připravuje Dinah Berland v USA na podzim 2007.
Památky na dobu Fanny Neudy v Lošticích
Zde odpočívá loštický rabín Abraham Neuda (1812-1854),
manžel spisovatelky Fanny Neudy
Náhrobek se symbolem žehnajících rukou Kohenů,
kde odpočívá věhlasný loštický rabín Aron Moses Neuda (1761 – 1835),
tchán spisovatelky Fanny Neudy
Sdružení RT doposud zdokumentovalo následující materiály:
- Náhrobek: rabín Abraham Neuda (manžel; židovský hřbitov Loštice)
- Náhrobek: rabín Aron Neuda (tchán; židovský hřbitov Loštice)
- Náhrobek: rabín Juda Schmiedl (otec; židovský hřbitov Osoblaha)
- Ručně psaná a kreslená tabulka šiviti dedikovaná rabínu Abrahamu Neudovi z roku 1852 (svozové místo Loštice, archiv Židovského muzea v Praze).
- Ručně psaný dokument z 19. stol. obsahující text náhrobku dědečka Fanny Neudové - rabína Karpelese (1765 – 1835)
Knihy re Fanny Neuda v knihovně Respekt a tolerance:
- Neuda, F.: Stunden der Andacht, (Hodiny zbožnosti). Prague, Breslau (Vydání z let 1864, 1903 a 1914).
Neuda, F.: Hodiny zbožnosti. Český překlad knihy Studen der Andacht.
(Nepublikováno. Pro sdružení Respekt a tolerance přeložil Jaroslav Achab Haidler).
- Neuda, A.: Eine Auswahl Gottesdienstlicher Vorträge, Gehalten in der Synagoge zu
Loschitz. Vídeň 1845. (Manžel F. N.)
- Schmiedl, A.: Sansinnim. Praha 1859. (Bratr F. N.)
- Mannheimer, I.N.: Gottesdienstliche Vorträge…in Wien. Vídeň 1876. (Zastánce Abrahama Neudy).
Prameny a literatura:
- Biographisches Handbuch der Rabbiner, K. G. Saur, München 2004 (Teil 1, Die Rabbiner der Emanzipationszeit in den deutschen, böhmischen und grosspolnischen Ländern).
- Bránský, J.: Židé v Boskovicích. Boskovice 1999.
- Fischer, R.: Čestí spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930.
- Gold, H (ed).: Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno 1929.
- Gold, H. (ed).: Gedenkbuch der untergegangenen Judengemeinden Mährens, Tel-Aviv 1973.
- The Jewish Encyclopedia, Funk and Wagnalls, 1905.
- The Encyclopaedia Judaica, 1978.
- The Jewish Encyclopedia of 1906 (online at www.JewishEncyclopedia.com).
- Neuda, F: Stunden der Andacht: „Ein Gebet- und Erbauungs-Buch für Israels Frauen und
Jungfrauen zur öffentlichen und häuslichen Andacht, sowie für alle Verhältnisse des
weiblichen Lebens“. Prag, Breslau.
- Neuda, A.: Eine Auswahl Gottesdienstlicher Vorträge, Gehalten in der Synagoge zu Loschitz. Vídeň 1845.
- Neuda, F., Berland D.(ed).: Hours of Devotion. New York 2007
- Schmiedl, A.: Sansinnim. Praha 1859.
- Mannheimer, I.N.: Gottesdienstliche Vorträge...in Wien. Vídeň 1876.
- Berland, D.: Fanny Neuda. Nepublikováno.
- Informace od Achab Haidler – Keshet Projekt:
- Rb. Aron Neuda, náhrobek, židovský hřbitov Loštice.
- Rb. Abraham Neuda, náhrobek, židovský hřbitov Loštice.
- Rb. Juda Schmiedl, náhrobek, židovský hřbitov Osoblaha.
- Rb. Moses Hakohen Karpeles, opis náhrobku, dokument z 19 stol. (In archiv RT)
- Informace od Sixtova, O., Polakovic D. – Židovské muzeum v Praze:
- Šiviti tabulka, rb. Abraham Neuda, písař Abraham ben Zundl, 1852, (Svozové
místo Loštice, Židovské muzeum v Praze, inv. č. 54.517).
- Sčítací operáty 1857 a 1869 (Loštice), SOA Šumperk.
www.dinahberland.com
Pro více informací viz: Ostatní – Soutěže a ceny
Aktuality 2007
STUNDEN DER ANDACHT - HODINY ZBOŽNOSTI – UKÁZKY Z ČESKÉHO PŘEKLADU
STUNDEN DER ANDACHT
Fanny Neuda
Prag /Breslau 1914
(Třiadvacáté vydání)
Věnováno autorkou šlechetné baronce Luise von Rothschild
choti vznešeného barona pana M. Carla von Rothschild
Ve Frankfurtu nad Mohanem
Pro sdružení Respekt tolerance přeložil Jaroslav Achab Haidler ©
Při příchodu do templu
(Pevnou věží jest H-spodin, k němu se utíká každý spravedlivý - prv 18:10)
Buď mi vítán, tichý a svatý příbytku, Ty útulný kostelíčku Páně. Kéž jsou mi tvé svaté prostory ku požehnání. Vždyť právě tady sídlí a trůní v našem středu Pán světů, právě zde na mne dopadají paprsky jeho Slávy a obklopuje mne jeho Slavnostní Svatost.
Se sklopenou šíjí obtěžkanou strastmi života překračuji tento práh a hle, hned mi do srdce proudí jakýsi vznešenější duch, veškerá starost tatam, až okoralá krusta mé duše nečekaně ustupuje ryzí, slzy probouzející modlitbě, jež splývá s mých retů: „Ach ano, toto je vpravdě prostor zasvěcený B–hu, brána otevřená k nebesům…“ Můj Sladký požehnaný, Tys mi nablízku, kamkoli se vrtnu, ale zde jsi mi přeci jen nejblíže. Nebeský otče, právě zde se cítím tak bezpečně, zahrnuta tvojí ochranou. V tomto útočišti před pokušením a nepřátelstvím okolného světa. Zde ti mohu, jako svému pastýři a učiniteli, z celé duše přinést náležité oběti, dokonce i zasvětit svůj život, tlumočit ti svá nejtajnější přání a své nejhlubší pohnutky.
Tam venku se valí život se všemi svými zmatky a světskými bouřemi, se svými nástrahami a pokušením, plný překážek a potíží, jakoby byl dělící přepážkou mezi mnou a tebou, náš Sladký požehnaný. Ale sotva vejdu sem do těchto ztichlých - tak výjimečných a svatých - míst, přehrada se hroutí, zábrany padají a má životní jiskra se může vší svou vroucí silou a přitom s důstojnou úctou oddat rozjímání. Připadám si zároveň tak nějak čistší a lepší, protože právě zde se mi víra a lepší stránky člověka zjevují ve své slavnostní, téměř nebeské podobě, ve svém navěky nepomíjejícím majestátu. Srdce dostává prostor, nitro se projasňuje, všechny myšlenky a pocity jsou jaksi světější, sklony k přešlapům mizí a uvolňují místo ušlechtilejším, vyšším a kvalitnějším pohnutkám. Kéž by se ve mně právě tyto pocity, ono
jasné prozření, nikdy nezakalilo, kéž by se slavnostní svatost tohoto prostoru, která nyní plní
moje srdce, přenesla také i na svět tam venku. Kéž je pro mne tato chvíle okamžikem omilostnění a požehnání, chvílí jistoty, žes mne vyslyšel, náš Všeslitovný a Milosrdný, amen!
Muži se modlí: Jak líbezné jsou příbytkové, Israeli… já miluji pobyt v domě Tvém a místo, kde sídlí velebnost Tvá. A já – se klaním a kořím, klekám před stvořitelem svým. Modlím se k tobě, H-spodine, v čas milosti tvé. O B-že, v hojném milosrdenství svém, vyslyš mne pro pravdu spasení svého. Amen (překlad Morice Krause – Sichot Jicchak)
Modlitba matky ve svatební den jejího syna
(př 18:22)
Bože můj, v tomto dni plném radostného očekávání si tě dovoluji oslovit z hlubiny svého mateřského srdce. Mé přímluvy stoupají vzhůru na křídlech díků a chval za všechna dobrodiní, kterých se mi od tebe dostalo, za všechny ty nádherné dary, jimiž jsi až dosud korunoval moji životní cestu.
Ve své odvěké moudrosti jsi ale prohlásil: a pro tu příčinu opustí muž otce i matku a připojí se ke své choti …, aby žil jen pro ni a společně s ní se nadále ubíral cestami, které jsi nám, putujícím tímto světem, vytyčil. Ten den, který mé mateřské srdce tak toužebně očekávalo, den, kdy mé dítě uzavře životní svazek s jemu milovanou ženou, aby se stala jeho doživotní souputnicí – ten tak významný den je díky tvé neskonalé milosti zde. Chci ti poděkovat v první řadě za syna, že jsi mi ho zachoval a zahrnul ho svojí láskou, chránil svými perutěmi a nedovolil, aby zahynul následkem tisícerých nástrah, která v sobě život tají. Doprovázej ho na jeho cestách i nadále a stůj při něm ve všem, co podnikne. Požehnej také – Ty, jenž jsi Zřídlem skutečného požehnání – jejich nastávající svazek lásky, který dnes před tebou uzavřou. Kéž se mému dítěti splní všechna očekávání, která si od něj slibuje, kéž najde manželku, která mu přinese jen dobré - pranic neblahého, společnici věrně setrvávající po jeho boku ve všech osudových chvílích a nástrahách. Kéž mezi nimi panuje ustavičná tolerance, porozumění a žádný mrak ať nezakalí nebe jejich manželského štěstí.
A ještě o jedno bych tě - Sladký požehnaný – v této slavnostní chvíli ráda poprosila. Zařiď – můžeš-li, ty jenž ve své dlani chováš všechna lidská srdce a dáváš jim směr podobně jako vodním tokům – aby mé dítě, ačkoli nyní opustí rodičovský dům, neochladlo ve své lásce k nám. Ať si vůči nám nadále zachová vroucí něhu, kéž oddanost jeho životní partnerce v ničem neokleští jeho vztah k těm, kdo mu dali život a výchovu a jimž je a vždy bude vším. Kéž si vůči nám nadále zachová odpovídající lásku a úctu, za niž jsi zaslíbil každé bytosti prodlení jeho dnů v tomto světě a plnou odměnu ve světě budoucím. Amen.
Prodlení dnů -- tradiční výklad Pokynu (přikázání) „Cti otce svého a matku svou“ – neboť podle dikce dt 5:16 je úcta k rodičům (nikoli jejich bezmezné a nekritické uctívání) zárukou dlouhověkosti a požehnaného života. „Cti otce svého a matku svou, aby se prodlili dnové tvoji a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž ti Sladký požehnaný poskytne…“ – A ještě na okraj. Dlouhověkost v judaismu není jen přirozenou touhou každého dítka lidského rodu. Judaismus ji chápe také tak, že každý rok, který je nám dopřán, máme možnost dál „spolupracovat“ s Nebesy a studovat tóru, tedy učit se zacházet s tímto často i neradostným světem. Nejde tedy zdaleka pouze o prosperitu a pohodlí, ale o možnost partneřit Bohu a stát se tak „spolutvůrcem“ vznešených skutečností…
Za nevlastní děti
(Z úst nemluvňátek a těch, kdož dosud z prsu požívají, dokazuješ Vznešenost svoji… ps 8:3)
Znalý všeho a laskavý ke všem, od tebe pochází každý úradek, v tobě všichni nacházíme útočiště… Popatři na mně, která tě v pokoře vzývá. Jak nelehké jsou někdy povinnosti ženy vůči jejímu choti a dítkám, jež jsou krví její krve, součástí jí samé. Oč těžší však bývají ty, které jsou nám uloženy péčí o dítka osvojená, pod srdcem nenošená, která jsem sice neporodila, ale přesto přese všechno chci a musím považovat za vlastní. Vždyť jsou to výhonky vzešlé z beder mého chotě, bytosti, které on nade vše miluje, a když si mne zasnuboval, pak i s tím, že jim budu laskavou matkou. Což jsem mu rukoudáním stvrdila.
Proto tě prosím, Otče veškerenstva, obdař mne ctnostmi, moudrostí a silami svému slavnostnímu slibu dostát podle tvé libé vůle.
Dopřej mi, abych stejnou měrou, s jakou se sama utíkám do tvé všeobjímající nebeské lásky, dokázala být útočištěm a zdrojem péče těm, kdo mi byli svěřeni. Kéž jim nejsem necitlivou vychovatelkou, na niž by se trvale dívali jako na cizí. Kéž naopak pocítí, že mi jejich tělesné i duševní blaho leží na srdci a že pro jejich dobro udělám vždy vše.
Dovol mi, náš Sladký požehnaný, konat dílo moudrého pěstitele, který nehledě na to, jak je zem nepoddajná a okoralá, pečuje o ni a štípí ji, až nakonec změkne. Vynáší z oranice kámen po kameni aby se setbě dařilo a aby se zmocnila. Chtěla bych podobně, mírným slovem a šetrným zacházením otevřít srdéčka těch dětí, pěstovat v nich cit pro dobro a krásu, aby se símě prozíravé výchovy a napomínání požehnaně uchytilo a vyrostli z nich řádní, laskaví a v každém ohledu šťastní lidé.
Kéž mí nitro znovu a znovu dojímá pohnutí nad osudem těch, co přišli o matku, a nezřídka toužebně a v slzách vzpomínají na něžné dotyky zemřelé. Kéž nikdy neztratím ze zřetele, jak nesmírně intenzivně potřebuje mladý člověk důkazy ryzí, laskavé a všechny chmury zahánějící lásky. Že takový člověk může v plnosti rozkvést jedině v záři slunka Lásky. Bez něho se stane mladé bytosti její život jen nekonečnou třeskutě mrazivou zimou, v jejímž ledu a hořkosti se uzavřou životu, světu i všem lidem.
Chraň nás, Všemohoucí B-že, před duchem svárlivosti a rozmíšek. Dej, ať se poznáme navzájem, ať o sobě známe vše, co by mohlo naši svornost ohrozit. Pro svornost bychom neměli litovat žádné oběti a chceme-li jí vpravdě dosáhnout a udržet, kéž nikdy nezapomínáme na Tvé slovo: „Hledej pokoj a následuj ho…“
Setkám-li se přesto namísto vytoužené náklonnosti s odmítnutím a zraňující nespravedlností, kéž jsem si, Otče všehomíra, u víře stále vědoma, že Ty jediný, vidíš každé našeho usilování, naše pohnutky a skutky a Ty jediný je také vážíš a měříš. Ve tvé dlani je odměna za všechno dobré i neblahé, čeho se v životě dopustíme a že jednou ve tvém klínu budeme sklízet vše, čeho nám nebylo dopřáno dnes. Kéž je mi útěchou tvoje zalíbení: „Kdo zasévá s pláčem, sklízeti bude s plesáním…“
Sladký požehnaný, který řídíš běh lidského srdce jako běh horské bystřiny, kéž mé upřímné úsilí najde stejně laskavou odezvu, kéž se city těchto dítek upnou v důvěře na mne, a my všichni pod tvou požehnanou ochranou lneme jeden k druhému, přimykáme se k sobě v duchu svornosti a čím dál silněji vnímáme, že jsem i jejich matkou a oni mými dětmi. Amen.
Ilustrace: ZUŠ Olešská, Praha 10, Barbora Zadražilová a Kateřina Pěkná
