news

Sté narozeniny Egona Morgensterna.

Členové loštického sdružení Respekt a tolerance  se vydali na tisíc kilometrů dlouho cestu do Vilniusu, aby blahopřáli svému krajanovi ke stým narozeninám.

Egon Morgenstern se narodil v roce 1914, jako dítě žil po několik let v Lošticích a v roce 1939 uprchl se svým mladším bratrem Armínem do Polska. Oba se snažili zachránit své životy před nacistickou perzekucí. Loštický rodák Armín se nakonec dostal do Ruska, kde byl přijat poměrně vlídně a později měl možnost bojovat ve Svobodově armádě. Egon putoval samostatně a jeho východoevropské cestování skončilo v Litvě. Tam byl po zatčení souzen sovětskou tajnou policií NKVD za údajnou špionáž a poslán do gulagu, jež byl zřízen  v mrazivé pustině za polárním kruhem. Naštěstí veškerá utrpení způsobená zimou, hladem, nemocemi a těžkou fyzickou prací přežil. Po válce se snažil vrátit zpět do Československa, ale nebylo mu to sovětskými úřady umožněno.  Po působení na mnohých místech tehdejšího Sovětského svazu se nakonec usadil v litevském Vilniusu, kde se v roce 1969 oženil.
Ve Vilniusu žije dodnes a nedávno tam ostavil svoje sté narozeniny.

Stejně jako kdysi pan Morgenstern podnikli členové sdružení Respekt a tolerance v těchto dnech cestu přes Polsko do Litvy, aby mu popřáli k jeho úctyhodnému jubileu. Vezli s sebou dary příbuzných i dar loštického starosty Ctirada Lolka.  Nechyběly ani tvarůžky, které oslavence obzvláště potěšily, neboť si na ně pomatoval z doby, kdy v Lošticích žil se svými sourozenci a rodiči.
„Stále vidím před sebou synagogu a tu ulici, na které stála. Už nevím, jak se jmenovala, ale vidím ji. My jsme v synagoze bydleli.“ S těmito slovy přivítal Egon Morgenstern návštěvu ve svém bytě, kde bydlí se svou manželkou. Oběma denně přicházejí pomáhat pečovatelky Židovské obce ve Vilniusu.  Zástupci velvyslanectví České republiky ve Vilniusu rovněž věnují pravidelnou pozornost svému nejstaršímu krajanovi žijícímu v Litvě. „Byla tu spousta lidí přát Egonovi k narozeninám, i velvyslanec, plno květů zde bylo. Vy jste ale první a jediní gratulanti z Čech,“ sdílela radost z dárků a návštěvy paní Pavlína Morgensternová. S hrdostí ukazovala korespondenční gratulace, mezi nimiž se nacházel i blahopřejný dopis od ministra zahraničních věcí ČR Lubomíra Zaorálka, který panu Morgensternovi osobně předal český velvyslanec Radek Pech. Luděk Štipl předal oslavenci mj. katalog k putovní výstavě Obyčejní lidé v neobyčejných časech, jejíž součástí je také příběh Egona a jeho bratra Armína. Pan Morgenstern měl velkou radost, že se o něm v jeho domově učí studenti a žáci. A tak může být pomyslně zpátky v místech, po kterých stále teskní. Možná právě proto si pro zbytek života zvolil Vilnius jako své bydliště, neboť mu svým středoevropským rázem domov připomíná.

Členové sdružení Respekt a tolerance Zdeňka Míčová a Luděk Štipl ve snaze podrobněji dokumentovat životní příběhu Egona Morgensterna navštívili ve Vilniusu soudní budovu a shlédli neblaze proslulou věznici Lukiškés, kde NKVD vyšetřovalo a věznilo Egona a tisíce dalších nevinných lidí. Souběžně a panem Morgensternem zde byl například vězněn a do stejného gulagu transportován také pozdější prezident Izraele a nositel Nobelovy ceny míru Menachen Begin.
V roce 1992 bylo v budově soudu zřízeno Muzeum obětí genocidy. Je dobře, že se z tohoto místa plného hrůzy, připomínající zločiny NKVD a gestapa, stalo muzeum. Když procházíte zpřístupněné kobky, samotky, mučírny a popravčí komory, musíte myslet na ty tisíce nespravedlivě vězněných a částečně Vám dochází hrůzy, které pan Egon a mnozí další museli vystát jen proto, že jejich místo narození nevyhovovalo žádnému diktátorskému režimu.

Pan Morgenstern svou pouť komentoval moudře a bez nejmenší stopy po nenávisti: „Křesťan, muslim nebo žid, všichni mají jednoho Boha. Zlo si dělají lidé sami, to pán Bůh nedělá!“

Členové sdružení navštívili ve Vilniusu také Židovské muzeum, Centrum tolerance a další místa, jejichž historie souvisí s tématem nové putovní výstavy, kterou připravují pro příští rok.

Jsme rádi, že jsme se po letech telefonování a korespondence mohli s panem Morgensternem setkat osobně. Připadalo nám, jako bychom se dotýkali historie, legendy, uvážíme-li, že se pan Egon Morgenstern narodil v době počátku první světové války, a když se zamyslíme nad tím, jakou cestu mu život připravil.