logo_small2

Osudy Mohelnice

Emile Schindlerová

schindlerova_mohelnice

Emilie Schindlerová (roz. Pelzlová) se narodila 22. října 1907 v Maletíně nedaleko Mohelnice. Její rodiče vlastnili větší statek a patřili k německy hovořícím obyvatelům, kteří v této oblast sídlili po několik století. V necelých 21 letech se ve Svitavách provdala za tamnějšího rodáka a obchodního zástupce Oskara Schindlera. Tím začíná příběh, který se stal později slavný díky filmu režiséra Stevena Spielberga Schindlerův seznam.

Po nacistické okupaci Polska její manžel přesídlil do Krakova, kde provozoval továrnu na smaltované zboží. Zaměstnával zde především Židy z krakovského ghetta a plašovského koncentračního tábora. Emilie sem jen občas dojížděla. Když měla být na podzim 1944 Schindlerova fabrika uzavřena a hrozila deportace více než 1200 jejích židovských zaměstnanců do Osvětimi, Schindler přesunul výrobu i zaměstnance do Brněnce poblíž Svitav. Záhy se sem přistěhovala i Emilie a začala se aktivně věnovat záchraně židovských vězňů. Pečovala o deportované a obstarávala jim přísun potravy, a to v Brněnci i okolí a patrně také v rodném Maletíně. 1) Pohledy některých badatelů na motivy Oskara Schindlera se liší. Téměř všichni se však shodují na tom, že zásluhy jeho manželky při záchraně Židů byly podstatné a dlouhou dobu opomíjené.

Samozřejmě - nebýt osobností, které jej obklopovaly, historie by se vyvíjela jinak..... To, že lidé v Brněnci přežili, není zásluhou pouhého Schindlera, ale také místních obyvatel (je lhostejné zda české či německé národnosti), kteří vězně podporovali. Bohužel zatím zůstává skryta ve stínu svého manžela Schindlerova žena Emilie. Víme že byla impulzem k mnohým lidským skutkům, a to nejen v Brněnci. 2)

Na rezervovanější osobnost, Emilii Schindlerovou, jeho manželku, která s ním byla především v druhém táboře v Brněnci, vzpomínají ti, kteří se tam uzdravovali z podvýživy, tyfu či spály, nebo bývalí vězni jako byl Lewis Fagen, pro její laskavost... 3)

V lednu 1945 se jí spolu s manželem ještě podařilo zachránit dalších téměř 100 židovských dělníků z kamenolomu v Golleschau. Svědomitě se věnovala záchraně životů těchto nebožáků, kteří sem náhodou doputovali po železnici vyhladovělí, promrzlí a někteří z nich přimrzlí k podlaze nákladního vagonu.
A moje žena Emilie? Divil bych se, kdyby některá z žen těch „slušných“ mužů cestovala 300 kilometrů vlakem, aby nakoupila léky a potraviny pro vězně z Golleschau. Pro mou ženu byl tento úkol samozřejmý, kdykoliv bylo potřeba pomoci, starala se o vězně bez ohledu na nebezpečí...4)

Těsně před příchodem Rudé armády odchází Emilie a Oskar do Německa. Tam žili nějaký čas a v roku 1949 odjeli přes Janov do Argentiny. Usadili se na farmě v San Vicente u Buenos Aires.

Roku 1957 odcestoval Oskar do Frankfurtu nad Mohanem, odkud se už nevrátil. Nuzná finanční situace způsobená dluhy, které své ženě zanechal, donutila Emilii prodat farmu a jen s pomocí židovské lóže získala malý dům, kde žila téměř až do konce života. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Své úvahy nad hrobem manžela, který navštívila v roce 1994, třicet sedm let poté, co ji opustil, uvedla Emilie Schindlerové v knize A Memoir:
Tak se konečně setkáváme. (... ) Nedostala jsem žádnou odpověď, můj drahý, nevím, proč jsi mne opustil. Co ale nemůže tvoje smrt ani moje stáří změnit, je skutečnost, že jsme stále spolu před Bohem sezdáni. Já jsem ti již všechno, docela všechno odpustila.

Paní Schindlerová obdržela vysoké pocty až ve stáří. V r. 1993 byla zapsána mezi Spravedlivé mezi národy v památníku Yad Vašem v Izraeli. V následujícím roce jí německý prezident udělil Záslužný řád Spolkové republiky Německo. Stala se čestnou občankou Argentiny a města Frankfurtu nad Mohanem. Posmrtně jí byla udělena v roce 2001 Cena sudetských Němců za lidská práva. Velmi si vážila i toho, že ji r. 1995 přijal papež Jan Pavel II. Svoji rodnou zemi navštívila v r. 1999, v souvislosti s natáčením dokumentárního filmu V Schindlerově stínu (něm. Das Leben der Emilie Schindler), který připravila německá televize. Emile Schindlerová zesnula v Berlíně 5. října 2001.

Poznámky

  1. „...dass meine Geschichte wahrheitsgemäß erzählt wird...“. Putovní výstava o Emilii Schindlerové, textový panel č. 6.
  2. Fikejz, R. Oskar Schindler (1908 - 1976), s. 153.
  3. Brecher, E., J. Schindler’s Legacy: True Story of the List Survivors. New York: 1994, s. XIII.
  4. Dopis Oskara Schindlera Ball Kadurimu do Izraele z 9. září 1956. Překlad Robin O’Neil. Cit dle: Fikejz, R. Oskar Schindler (1908 - 1976), s. 152.


Prameny a literatura:

Bajer, R. Chci vystoupit ze Schindlerova stínu. In: Magazín Práva, 17. 7. 1999, s. 18-20.
Bartoš, J. O Schindlerovi v olomouckém archivu. In: Hanácké noviny, 30. 4. 1994.
Brecher, E., J. Schindler’s Legacy: True Story of the List Survivors. New York: 1994.
Dobrý, M. Oskar Schindler. In: Židé a Morava 96. Kroměříž: 1997, s. 115 - 117.
Fikejz, R. Oskar Schindler (1908 -1976). Svitavy: 1998.
Gruntová, J. Legendy a fakta o Oskaru Schindlerovi. Praha: 2002.
Hogan, D., J. The Holocaust Chronicle. Lincolnwood: 2002.
Keneally, T. Schindlerův seznam. Praha: 1994.
Rosenberg, E. Ich Emile Schindler: Erinnerungen einer Unbeugsamen. München: 2001.
Rosenberg, E. Ich Oscar Schindler: Die persönlichen Aufzeichnungen, Briefe und Dokumente. München: 2000.
Schindler, E., Rosenberg, E. Where Light and Shadow Meet: A Memoir. New York: 1997.
Kol. „...dass meine Geschichte wahrheitsgemäß erzählt wird...“ Über das Leben und Wirken von Emilie Schindler. Putovní výstava o Emilii Schindlerové.
Kol. Begleitheft zur Wanderausstellung „...dass meine Geschichte wahrheitsgemäß erzählt wird...“ Über das Leben und Wirken von Emilie Schindler. In: Mitteilungsblatt 8/ 2002 der Sudetendeutschen Landsmannschaft Kulturbrief. München: 2002, s. 281.

© 2010-2011 Respect and Tolerance | AD Webdesign | Citarny.cz - dobre knihy